Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2000 > 2000-04-10

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 10. dubna 2000 č. 344 + P

k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb.,
o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 578)

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 578) , stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.


Provede:

předseda vlády




S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 578)


Vláda na jednání své schůze dne 10. dubna 2000 posoudila a projednala návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 578), a vyslovila s tímto návrhem n e s o u h l a s , a to zejména z dále uvedených důvodů.

1. Přijetí navrhované právní úpravy by ve svých důsledcích postihlo obviněné při uplatňování jejich práva na obhajobu zejména proto, že v důkazně složitých věcech, jako je například závažná majetková nebo ekologická trestná činnost, kdy náklady vynaložené na znalecké posudky i na výslechy svědků dosahují značné výše, by obviněný byl nucen zvažovat, zda vůbec má navrhovat doplnění dokazování o znalecké posudky či výslechy dalších svědků.


2. Podle § 105 odst. 1 trestního řádu rozhoduje o přibrání znalce orgán činný v trestním řízení a podle odstavce 3 tohoto ustanovení je proti tomuto rozhodnutí přípustná stížnost; lze předpokládat, že přijetím navrženého zákona by došlo k prodlužování trestního řízení, neboť obvinění budou podávat stížnosti proti rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení o přibrání znalce či o výslechu dalších svědků učiněným z iniciativy těchto orgánů a namítat neopodstatněnost takových rozhodnutí.

3. Podle čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících č. 209/1992 Sb.) každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo na bezplatnou pomoc tlumočníka, jestliže nerozumí jazyku používanému před soudem nebo tímto jazykem nemluví. Podle § 2 odst. 14 trestního řádu je každý oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka.
Stanovení povinnosti pravomocně odsouzeným obžalovaným hradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené státem tlumočníkovi by bylo v rozporu s uvedenými ustanoveními.

4. Přijetí navrhované právní úpravy by výrazně zatížilo činnost soudů zejména v případech, kdy se znalecké posudky i svědecké výpovědi týkají jen některých ze skupiny spolupachatelů, přičemž povinnost k náhradě nákladů trestního řízení by se musela u jednotlivých pravomocně odsouzených obžalovaných náročně konkretizovat.

5. Stanovení paušální částky nákladů trestního řízení podle nejnižší mzdy stanovené pro účely trestního zákona nařízením vlády č. 464/1991 Sb., o stanovení nejnižší měsíční mzdy pro účely trestního zákona, není v navrhované právní úpravě dostatečně odůvodněné; současná právní úprava, kdy podle § 152 odst. 3 trestního řádu stanoví paušální částku ostatních nákladů Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou, je z legislativního hlediska jednodušší a umožňuje pružně reagovat na vývoj nákladů a na jiné skutečnosti důležité pro stanovení výše této paušální částky.

6. Ustanovení § 152 odst. 4 v předloženém návrhu zákona je v rozporu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), který stanoví, že příjmy ústředních orgánů jsou příjmem státního rozpočtu a dále s § 5 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona, podle něhož výdaje ústředních orgánů jsou výdaji státního rozpočtu. Ústřední orgány ani jimi řízené rozpočtové organizace proto nemohou své výdaje hradit ze svých příjmů.