I. s c h v a l u j e stanovisko k návrhu zásad zákona, kterým se doplňuje trestní zákon, uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o tomto stanovisku informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
Příloha k usnesení vlády ČR ze dne 17. března 1993 č. 121
S t a n o v i s k o
vlády České republiky
k návrhu zásad zákona, kterým se doplňuje trestní zákon
/tisk č. 115/
Vláda České republiky na svém zasedání dne 17. března 1993 projednala a posoudila návrh zásad zákona, kterým se doplňuje trestní zákon. S návrhem v předložené podobě nevyslovila souhlas z těchto důvodů:
Převážná většina nově navrhovaných skutkových podstat trestných činů je ve stávajícím trestním zákoně obsažena a není proto nutné předkládanou novelizaci přijímat jak vyplývá z připomínek k jednotlivým zásadám.
K zásadě č. 1:
Skutková podstata uvedená v této zásadě se jeví jako příliš obecná a přímá aplikace takového ustanovení trestního zákona by zřejmě byla problematická. Řada práv obsažených v Listině základních práv a svobod je již v trestním zákoně chráněna /právo na život, nedotknutelnost obydlí, listovní tajemství apod./.
K zásadě č. 2:
Navrhovaná úprava je nadbytečná, neboť skutková podstata tohoto trestného činu je dostatečně vyjádřena ve stávajícím znění § 158 odst. 1 a 2 trestního zákona /zneužívání pravomoci veřejného činitele/, zejména v odstavci 1 písm. a/, b/, c/. Zásada obsahuje ve vztahu k jejímu odůvodnění některé rozpory, například zjištění nedůvodnosti trestního stíhání nelze paušálně opírat o pravomocný zprošťující rozsudek nebo pravomocné usnesení o zastavení trestního stáhání, neboť s ohledem na příslušná ustanovení trestního řádu může k takovým rozhodnutím dojít i když se stal skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání a prokáže se, že se ho dopustil obviněný, respektive obžalovaný.
K zásadě č. 3:
Vytvoření takto specifikované skutkové podstaty trestného činu je nadbytečné. VZhledem k různorodosti možností ohrožujících životní prostředí se jeví jako účelnější obecnější formulace skutkových podstat trestných činů ohrožení životního prostředí, jak je obsahuje stávající znění trestního zákona v § 181a a 181b.
K zásadě č. 4:
Znění této zásady je příliš širroké, obsahuje nevyjasněné pojmy, což by při uplatňování takto formulované skutkové podstaty přinášelo v praxi problémy. Tato zásada rovněž koliduje se stávajícími ustanoveními trestního zákona v Hlavě deváté - trestné činy proti majetku.
K zásadě č. 5:
Navrhované rozšíření okruhu osob označovaných jako veřejní činitelé podle § 89 odst. 9 trestního zákona je nedůvodné. Formulace "osoby, které odpovídají za bezpečnost cestujících při hromadné přepravě osob" je příliš obecná a umožňovala by její aplikaci na nedůvodně široký okruh veřejných činitelů. V této souvislosti je třeba uvést, že v minulosti se obdobná praxe neosvědčila.