I. p ř i j í m á
k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (tisk č. 2026), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e
předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
prof. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
Příloha k usnesení vlády ze dne 24. ledna 1996 č. 80
S t a n o v i s k o
vlády k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
(tisk č. 2026)
Vláda na své schůzi dne 24. ledna 1996 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a vyjádřila s tímto návrhem zákona n e s o u h l a s .
K samotné problematice vláda uvádí, že považuje za nutné nalézt a přijmout systém opatření, včetně opatření v oblasti trestní, k omezení rozšiřování drog a čelit tak negativním důsledkům, které jsou s tím spojeny; k tomu uložila příslušným členům vlády úkoly.S opatřením, které je obsaženo v předloženém návrhu zákona, však vláda nesouhlasí, neboť je založeno pouze na jednostranném a nediferencovaném přístupu k osobám drogově závislým a v této navržené podobě nemůže vést k zamýšlenému cíli, případně by se ve svých důsledcích obrátilo proti tomuto cíli. Podrobněji k tomu vláda uvádí:
1. Účelem navrhované právní úpravy má podle předkladatele být pozitivní působení na stále se zhoršující situaci v oblasti drogové závislosti, návrh však nebere v úvahu tzv. subsidiární úlohu trestního práva, jehož užití je účinné až tehdy, pokud nápravy nelze dosáhnout jinými právními prostředky.
Navrhovaná právní úprava se zaměřuje jen na přímý trestní postih a nepřipouští řešení těchto případů, zejména pokud jde o držení drog pro osobní potřebu, jinými adekvátními způsoby. V této souvislosti je třeba uvést, že ve většině evropských zemích se trestní postih spočívající v ukládání trestů typických pro trestní řízení v zásadě neužívá, případně je spojen s možností odložit trestní stíhání konzumenta drog pro neúčelnost, nebo uložení trestu spojit s léčebně rehabilitačními opatřeními.
2. Zakotvení trestnosti přechovávání drog pro vlastní potřebu by znamenalo povinnost trestně stíhat každý takový případ a s jen ojedinělou možností trestní stíhání zastavit pro nepatrnou společenskou nebezpečnost takového jednání. Pokud mají mít u konzumentů drog přednost opatření sledující jejich resocializaci, bylo by nutné v trestním zákoně upravit i podmínky pro ukládání ochranného léčení, jinak ukládání ochranného léčení v širším rozsahu, při současném upuštění od potrestání nebo vedle trestu, by za daného právního stavu bylo problematické. Účinnost trestního řízení by nepochybně snižovaly i stávající možnosti výkonu ochranného, zejména ústavního léčení.
3. U osob závislých na drogách lze předpokládat značnou recidivu jednání, spočívající v přechovávání drog pro vlastní potřebu. Pokud by soud takovému pachateli poprvé uložil jen ochranné léčení, při recidivě by už zpravidla přicházelo v úvahu uložení trestu, včetně trestu odnětí svobody nepodmíněně. Účel trestu by u těchto pachatelů nebyl vzhledem k jejich drogové závislosti naplněn.
4. Předložený návrh zákona má podle důvodové zprávy zajistit plnění závazků vyplývajících pro Českou republiku zejména z článku 36 odst. 1 Jednotné úmluvy o omamných látkách z roku 1961, podle kterého se smluvní strany zavazují učinit opatření nutná k tomu, aby za trestný čin bylo považováno držení drog bez ohledu na motiv a jejich určení.
Skutečností však zároveň je, že v souvislosti s trestním postihem se v článku 38 této Úmluvy také smluvním stranám doporučuje věnovat zvláštní pozornost opatřením směřujícím k léčení uživatelů drog a k zajištění jejich rehabilitace. Z později sjednané Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z roku 1988, kterou je Česká republika rovněž vázána, vyplývá, že smluvní strany mohou podle svého uvážení stanovit, kdy a za jakých podmínek může být pachatel činu uvedeného v této úmluvě vedle stíhání a potrestání podroben takovým opatřeş
ním, jako jsou léčba, výchova, postpenitenciární péče, rehabilitizace nebo resocializace. Místo stíhání nebo potrestání mohou smluvní státy jako alternativu použít tato opatření. Smluvní strany tak nejsou obligatorně zavázány stíhat a trestat držení drog určených pro osobní potřebu.
5. Předložený návrh obsahuje nesprávnost i v tom směru, že podle navrženého znění ve spojení s § 187 odst. 2 písm. d) trestního zákona by byl přísněji trestný i ten, kdo sobě v souvislosti s konzumací drog způsobí těžkou újmu na zdraví. Náš právní řád je však založen na principu, že sebepoškozování není trestním zákonem postihováno.