Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1996 > 1996-11-20

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 20. listopadu 1996 č. 589 + P

k poslaneckému návrhu ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje Usnesení
předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., ze dne 16. prosince 1992o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavníhopořádku České republiky
(sněmovní tisk č. 83)

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky (sněmovní tisk č. 83), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.


Provede:

předseda vlády


Předseda vlády
prof. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.



Příloha k usnesení vlády ze dne 20. listopadu 1996 č. 589



S t a n o v i s k o

vlády k návrhu ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje Usnesení
předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., ze dne 16. prosince 1992
o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního
pořádku České republiky
(sněmovní tisk č. 83)


Vláda na své schůzi dne 20. listopadu 1996 projednala a posoudila návrh na vydání ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje Usnesení předsednictva České národní rady č.2/1993 Sb. ze dne 16.prosince 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky a vyjádřila s tímto návrhem n e s o u h l a s , a to jak z věcných důvodů, tak s ohledem na mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána.

Podrobněji k tomu vláda uvádí:

1. Česká republika je vázána Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, která byla sjednána v Římě dne 4.listopadu 1950 a k níž bývalá ČSFR přistoupila v roce 1992, jakož i Protokolem č.6 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podle jehož Čl.1 se trest smrti zrušuje; nikdo nemůže být k takovému trestu odsouzen a nemůže být ani popraven. Výjimky, které uvádí Čl.2 Protokolu, se týkají jen případů spojených s vyhlášeným válečným stavem nebo bezprostřední hrozbou války. Podle Čl.3 Protokolu nelze od jeho ustanovení odstoupit a podle Čl.4 nelze k nim uplatňovat žádnou výhradu; obdobná úprava je obsažena v Čl. 4 a 64 Úmluvy.

Protokol č. 6 je podle Čl. 10 Ústavy České republiky mezinárodní smlouvou o lidských právech, což z vnitrostátního hlediska jednak znamená, že je bezprostředně závazný a jednak, že má přednost před zákonem.

Poslanecký návrh ústavního zákona zcela pomíjí, že samotné přijetí tohoto ústavního zákona a následné zapracování trestu smrti do trestního zákona by trest smrti právně účinným způsobem v České republice nezavedlo, pokud by Česká republika zároveň neodstoupila od Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; takový akt je však nepřijatelný, neboť by měl zásadní negativní dopad na postavení České republiky v mezinárodním společenství.


Kromě toho podle Čl. 3 Statutu Rady Evropy každý člen Rady Evropy je povinen uznávat zásady právního státu a musí zaručit všem osobám pod jeho jurisdikcí dodržování lidských práv a základních svobod. Tato práva a svobody jsou vyjádřeny ve výše uvedené Úmluvě a dodatkových protokolech, včetně Protokolu č.6.

Poslanecký návrh ústavního zákona pomíjí i to, že jeho případné přijetí by znamenalo pro Českou republiku buď nutnost vystoupit z Rady Evropy, nebo reálnou možnost vyloučení České republiky z tohoto orgánu podle Čl.8 Statutu Rady Evropy.


2. Výsledky kriminologických výzkumů jednoznačně prokazují, že trest smrti nemůže plnit výraznou preventivní funkci, jakou mu přisuzuje laická veřejnost a s níž argumentuje i důvodová zpráva k předloženému návrhu ústavního zákona. Účinným prostředkem ke snížení především zvlášť závažné kriminality je odhalení trestné činnosti bezprostředně po jejím spáchání a rychlé zjištění pachatele, jakož i zefektivnění celého trestního řízení včetně činnosti soudů. K tomu směřuje i vládou připravovaná právní úprava v oblasti trestních předpisů.

Vláda současně poukazuje na to, že již platný trestní zákon umožňuje soudům ukládat za spáchání zvláště závažného trestného činu a s přihlédnutím k obzvláště snížené možnosti nápravy pachatele výjimečný trest, jímž je jednak trest odnětí svobody nad patnáct let až do dvacetipěti let a jednak trest odnětí svobody na doživotí. I z tohoto hlediska není nezbytně nutné absolutní trest - trest smrti do našeho právního řádu znovu zavádět.