I. p ř i j í m á k návrhu zákona České národní rady o Sbírce zákonů stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o tomto stanovisku vlády informoval předsedu České národní rady.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
Příloha k usnesení vlády ČR ze dne 11. listopadu 1992 č. 632
S t a n o v i s k o
vlády České republiky k návrhu zákona České národní rady o Sbírce zákonů
/tisk ČNR č. 134/
Vláda České republiky na svém zasedání dne 11. listopadu 1992 projednala poslanecký návrh zákona České národní rady o Sbírce zákonů. S návrhem zákona ČNR vyslovila vláda souhlas za předpokladu, že při jeho dalším zpracování bude přihlédnuto k následujícím připomínkám:
1. Účinnost navržené právní úpravy je stanovena na den 10. prosince 1992, aniž by byla tato skutečnost přesvědčivě zdůvodněna. Argument, že právní předpisy samostatného českého státu, které mají nabýt účinnosti 1. ledna 1993, mají být uveřejněny již ve Sbírce zákonů České republiky neobstojí, neboť řada takových zákonů již schválených nebo v současné době projednávaných v ČNR bude uveřejněna ve Sbírce zákonů ČSFR. Z tohoto důvodu se navrhuje stanovit účinnost navrhované právní úpravy dnem 1. ledna 1993. Tím se zajistí stejný režim uveřejňování obecně závazných právních předpisů České republiky do dne zániku ČSFR.
Nehledě na výše uvedené se upozorňuje, že návrh neřeší materiální zabezpečení praktického fungování Sbírky zákonů České republiky. Není jasné, z jakých prostředků by mělo ministerstvo vnitra ČR tuto činnost zabezpečit v době od navrhované účinnosti zákona (od 10. prosince 1992) do zániku ČSFR, kdy dojde k rozdělení majetku současné Sbírky zákonů ČSFR.
2. Není jasné, proč v předloženém návrhu není dána možnost vyhlašovat některé právní předpisy ve Sbírce zákonů uveřejněním oznámení o jejich vydání. Zákon ČNR č. 172/1989 Sb. toto, pokud jde o výnosy ústředních orgánů státní správy, umožňuje podle § 3 odst. 2.
3. Upozorňuje se na nepřesnou dikci § 8 odst. 1 v části věty za středníkem. V daném případě se nejedná o vyhlášení mezinárodních smluv ale o vyhlášení sdělení o jejich sjednání.