I. p ř i j í m á k návrhu zásad zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
Příloha k usnesení vlády č.708 ze dne 14.12.1994
S t a n o v i s k o v l á d y
k zásadám zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
Vláda na svém zasedání dne 14. prosince 1994 projednala návrh zásad zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, předložený poslancem R. Opatřilem a dalšími (tisk č. 1353) a nevyslovila s ním souhlas. Základní výhrady vůči navrhované úpravě jsou tyto:
Navrhovaná úprava je v rozporu s doporučením Rady Evropy č. R/87/20.No 13 ze dne 17. září 1987 a Kongresu mezinárodní asociace soudců, působících v trestním soudnictví nad mládeží (Brémy - září 1994). Podle těchto doporučení nemá být dolní hranice trestní odpovědnosti nižší než čtrnáct let; nepodmíněné tresty odnětí svobody se nemají ukládat osobám mladším než šestnáct let. Horní hranice trestní sazby u mladistvých nemá být zpravidla vyšší než pět let.
Trestním právem by neměly být řešeny konfliktní situace, které lze s daleko menším zásahem do osobní integrity toho, kdo porušuje právo, postihovat jinými právními prostředky. Návrh zásad pomíjí možnost využití výchovných opatření ukládaných kupř. podle zákona o rodině, a jak je zřejmé zejména ze zásady č. 4, možnost trestního postihu je preferována před použitím obsahově shodných institutů občanského práva.
Zásadnímu přehodnocení otázek trestní odpovědnosti nezletilých a způsobů a forem jejich trestání by mělo předcházet posouzení koncepce budoucí právní úpravy rodinných vztahů. Řešení této problematiky je možné jen na základě důkladných sociologických, kriminologických, psychologických a jiných výzkumů, a ne pouze na zdánlivě jednoduché konstrukci přímého vztahu mezi kriminalitou mládeže a mírou trestní represe.
Ukládání vysokých trestů odnětí svobody mladistvým pachatelům by sice mohlo uspokojit veřejné mínění znepokojené stavem kriminality, bylo by však v rozporu s principem výchovného účelu trestu, jak je to stanoveno v § 76 trestního zákona. Účel vysokých trestů odnětí svobody spočívá spíše v ochraně společnosti, jejich výchovná stránka se však téměř vytrácí. Tomu ostatně svědčí zkušenost tvrdých opatření proti tzv. chuligánství v bývalých socialistických státech.
Vláda dále při projednávání návrhu přihlédla i k těmto skutečnostem:
1. Řešení navrhované v zásadách č. 1 a č. 4 se od stávající právní úpravy odlišuje pouze ve zvýšení trestní represe. V této souvislosti je třeba poukázat na ustanovení § 86 trestního zákona, kdy je možné osobě starší dvanácti let a mladší patnácti let uložit v občanskoprávním řízení ochrannou výchovu, pokud tato osoba spáchala některý čin, za nějž trestní zákon umožňuje uložení výjimečného trestu. Soud však může uložit ochrannou výchovu rovněž tehdy, je-li to nutné k zajištění řádné výchovy osoby mladší patnácti let (bez omezení dolní hranice věku), která spáchala čin, který by jinak byl trestným činem.
2. Navrhované zvýšení horní hranice pro ukládání trestu odnětí svobody pro mladistvé v zásadě č. 2 a zásadě č. 3 je ve zřejmém rozporu s pojetím účelu trestu u mladistvého, jak je stanoveno v § 76 trestního zákona, kde oproti obecnému účelu trestu stanovenému v § 23 téhož zákona u dospělých pachatelů, t. j. ochrany společnosti, je prvořadě zvýrazněna výchova mladistvého v řádného občana. Je rovněž v rozporu se zásadou diferenciace při výměře a ukládání trestů odnětí svobody dospělým pachatelům a mladistvým.
3. Vláda postrádá vyčíslení ekonomického dopadu navrhované úpravy.
Z uvedených důvodů vláda přijetí navrhovaných zásad zákona nedoporučuje a vyslovuje s předloženým poslaneckým návrhem nesouhlas.