VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 17. července 1996 č. 368 + P

k poslaneckému návrhu ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky
(sněmovní tisk č. 3)

Vláda na své schůzi dne 17. července 1996 projednala a posoudila návrh na vydání ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a vyjádřila s tímto návrhem zákona n e s o u h l a s z těchto zásadních důvodů:

1.	Senát jako jedna ze dvou komor Parlamentu tvoří organickou součást ústavního systému České republiky a předložený návrh na mechanické vypuštění Senátu z Ústavy České republiky (dále jen “Ústava ČR”) směřuje k narušení tohoto systému, neboť:

	a)	zákony přijímá podle Ústavy ČR Poslanecká sněmovna; v zájmu rozložení moci v Parlamentu Ústava ČR v čl. 58, 66, 84 a 86 svěřuje Senátu, popř. předsedovi Senátu významná práva ohledně volby prezidenta republiky a jmenování soudců Ústavního soudu a rovněž práva pro případ, že se uvolní úřad prezidenta republiky a nový prezident není ještě zvolen, nebo má-li být soudce Ústavního soudu zadržen či trestně stíhán. Vláda dále upozorňuje např. na čl. 40 Ústavy ČR, podle něhož k přijetí volebního zákona je třeba, aby byl schválen nejen Poslaneckou sněmovnou, ale i Senátem a na čl. 43 odst. 2 Ústavy ČR, podle něhož vyslat ozbrojené síly mimo území ČR lze jen se souhlasem obou komor. Mechanismus zapracovaný do čl. 45 až 48 Ústavy ČR, v nichž je upraven podíl Senátu na tvorbě zákonů, představuje rovněž významný prvek pro další zkvalitnění legislativního procesu. Předložený návrh ústavního zákona přehlíží funkci Senátu v legislativním procesu a nahrazením řady pravomocí Senátu či předsedy Senátu pravomocemi Poslanecké sněmovny, popř. předsedy Poslanecké sněmovny neúměrně koncentruje moc do jediné komory Parlamentu;
	b)	dojde-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, může Senát, tj. sbor vzešlý z přímých voleb, přijímat podle čl. 33 Ústavy ČR zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu, a vyžadovaly by si jinak přijetí zákona. Předložený návrh předpokládá, že namísto Senátu by zákonná opatření byla oprávněna přijímat Stálá rada jako orgán volený Poslaneckou sněmovnou. Návrh na zřízení Stálé rady směřuje k narušení jednoho ze základních demokratických principů, který je vyjádřen v čl. 18 Ústavy ČR a který spočívá v tom, že volby do orgánu moci zákonodárné se konají na základě přímého volebního práva. Stálá rada je podle předloženého návrhu samostatným orgánem se zákonodárnou působností a pokud by Poslanecká sněmovna byla rozpuštěna, rozhodovaly by ve Stálé radě osoby, které na základě přímého volebního práva do tohoto orgánu zvoleny nebyly. Vláda považuje narušení ústavního principu přímého volebního práva za nepřípustné;
	c)	podle čl. 18 Ústavy ČR se volby do Poslanecké sněmovny konají podle zásad poměrného zastoupení a volby do Senátu podle zásad většinového systému. Uplatnění rozdílných zásad pro volby do obou komor Parlamentu představuje významný stabilizační a demokratický prvek v ústavním a politickém systému České republiky, jehož pozitivní vliv by vypuštěním Senátu z Ústavy ČR bez náhrady zanikl.

2.

Ústava ČR tvoří základ právního řádu a měla by být měněna jen ve zcela nezbytném případě, jinak by její změny vnášely nestabilitu do celého právního řádu. Za takový nezbytný případ však vláda předložený návrh na zrušení institutu Senátu nepovažuje, a to z důvodů uvedených v bodě 1 tohoto stanoviska. Přesvědčivé věcné argumenty postrádá i důvodová zpráva k předloženému návrhu ústavního zákona, k nimž např. patří, že pravomoci svěřené Senátu jsou ve valné většině duplicitní s pravomocemi prezidenta republiky; ve skutečnosti existuje podstatný rozdíl mezi pravomocemi prezidenta republiky a Senátem, který spočívá především v zákonodárné působnosti Senátu. Kromě toho mechanické vypuštění institutu Senátu narušuje principy demokratického právního státu a ve skutečnosti by si vyžadovalo přijetí zcela nové Ústavy ČR.

3.Vláda pro úplnost upozorňuje, že předložený návrh ústavního zákona obsahuje i řadu dílčích legislativních nedostatků, například

	-	ponechává v Ústavě ČR vedle sebe pojmy "Parlament" a "Poslanecká sněmovna", přestože při vypuštění Senátu by označení jediné komory Parlamentu za Poslaneckou sněmovnu ztratilo smysl,
	-	navrhovaná úprava čl. 29 odst. 1 vytváří mezeru v Ústavě ČR, pokud jde o úpravu volby předsedy a místopředsedů Poslanecké sněmovny, navrhovaná úprava čl. 58 odst. 2 Ústavy ČR mění pro vládu nepřijatelným způsobem kvalifikovanou většinu potřebnou pro zvolení prezidenta republiky na většinu prostou,
	-	navrhované ustanovení ohledně složení Stálé rady hovoří o funkcionářích Poslanecké sněmovny přesto, že při rozpuštění Poslanecké sněmovny by mandát těchto funkcionářů zanikl. Kromě toho navržená dikce čl. 29 Ústavy ČR umožňuje, a to zřejmě i v rozporu se záměrem předkladatelů, aby do Stálé rady byly navrženy a zvoleny osoby, které nejsou poslanci Poslanecké sněmovny.