I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o tomto stanovisku informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
Příloha k usnesení vlády ČR ze dne 5. května 1993 č. 221
S t a n o v i s k o
vlády České republiky
k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí /tisk č. 213/
Vláda České republiky na svém zasedání 5. května 1993 projednala a posoudila návrh skupiny poslanců na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí.
Vláda České republiky nedoporučuje přijmout návrh tohoto zákona z těchto důvodů:
1. Východiskem návrhu je skutečnost, že po r. 1918 bylo obcím umožněno prostřednictvím svazků, které vytvořily nakoupit zemědělskou a lesní půdu spolu s dalšími věcmi. Obce tento majetek, resp. majetkové podíly vložily do hospodářských společenstev, která byla koncem 50. let likvidována. Nyní se navrhuje převést tento majetek na současné obce, které jsou v předloženém materiálu považovány za právní nástupce obcí původních.
Předložený návrh zákona vychází z nesprávných předpokladů, neboť
a/ dle důvodové zprávy byly původními vlastníky předmětných pozemků nikoliv obce, ale svazky obcí a obce vložily tudíž do hospodářského společenstva pouze svoje majetkové podíly - účasti,
b/ pokud by obce zůstaly spoluvlastníky předmětných pozemků, byly tyto vloženy do hospodářského společenstva, které podle platné úpravy /zákon č. 70/1873 ř.z. ve znění pozdějších předpisů/ bylo právnickou osobou a vlastníkem;
vloženému majetku obcí odpovídal jejich tzv. závodní podíl členů společenstva,
c/ vzhledem k tomu, že obce po 31.12.1949 již jako samostatné subjekty právních vztahů neexistovaly a jejich právním nástupcem po zrušení hospodářských společenstev, pokud jde o majetkové podíly, se staly jiné subjekty než národní výbory, nelze současné obce považovat v majetkových vztazích ani nepřímo za právní nástupce původních obcí.
2. Vládní nařízení č. 50/1955 Sb., o některých opatřeních k zajištění zemědělské výroby, zrušení a likvidaci hospodářských společenstev neřeší. Z obecného tvrzení důvodové zprávy o všestranné úspěšnosti hospodaření společenstev nelze soudit, že tomu tak bylo v každém jednotlivém případě; vklad vložený při založení určitého subjektu neznamená, že jej vkladatel obdrží zpět při likvidaci tohoto subjektu.
3. Základním principem restitucí je navrácení majetku jeho původnímu vlastníku nebo právnímu nástupci. Předložený návrh však znamená zásadní průlom do dosavadní právní úpravy, neboť jde nad její rámec - neexistuje ani právní nástupnictví tehdejších obcí, ani hospodářských společenstev a tudíž návrh nesměřuje k nápravě majetkových křivd vůči existujícím subjektům, kterou by bylo třeba řešit.
4. Předložený návrh zákona představuje další formu odstátnění určitého majetku, a to vedle forem, které na základě existující zákonné regulace již probíhají; časová a věcná náročnost realizace předloženého návrhu v případě jeho přijetí /dohledávání pozemků a příslušenství, identifikace oprávněné osoby a případné spory mezi oprávněnými osobami, střety s již připravenými privatizačními projekty apod./ by probíhající privatizační proces narušila.