Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1997 > 1997-10-01

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 1. října 1997 č. 603 + P

k poslaneckému návrhu zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu
(sněmovní tisk č. 281)


Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu (sněmovní tisk č. 281), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.



Provede:

předseda vlády



Předseda vlády
prof. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.


V L Á D A Č E S K É R E P U B L I K Y

P ř í l o h a

k usnesení vlády
ze dne 1. října 1997 č. 603



S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu
(sněmovní tisk č. 281)



Vláda na jednání své schůze dne 1. října 1997 projednala a posoudila předložený návrh zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu (sněmovní tisk č. 281) a vyjádřila s tímto návrhem n e s o u h l a s .

Předloženým návrhem zákona mají být odstraněny závažné nedostatky šestkrát novelizovaného zákona č. 166 /1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, a přijetím nové právní úpravy má být vytvořen pevný právní základ pro výkon nezávislé kontroly v České republice. Nejčastěji vytýkanými nedostatky platného zákona jsou např.

· absence zákonného zřízení Nejvyššího kontrolního úřadu,
· nedostatečné vymezení jeho působností,
· nevyhovující ustanovení o právech a povinnostech kontrolovaných subjektů,
· nízká účinnost plnění opatření k nápravě, která vyplývají ze závěrů kontrolních nálezů.

Předložený návrh zákona představuje komplexní řešení problematiky vzniku, postavení a činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu a obsahuje některé pozitivní prvky, mezi něž patří zejména

· zřízení Nejvyššího kontrolního úřadu v úvodních ustanoveních,
· snaha o přesnější vymezení jeho působností, jak pokud jde o kontrolované činnosti, tak pokud jde o kontrolované subjekty,
· precizace práv a povinností Nejvyššího kontrolního úřadu i kontrolovaných subjektů,
· změny v organizační struktuře Nejvyššího kontrolního úřadu,
· předpokládaná úspora prostředků státního rozpočtu ve výši 50 mil. Kč ročně v důsledku realizace navrhovaných změn.


Se záměrem přijmout nový zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu však vláda
nesouhlasí především z dále uvedených důvodů.

1. Nejvyšší kontrolní úřad je podle Čl. 97 odst. 1 ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (dále jen “Ústava”),nezávislým orgánem, který vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Předložený návrh zákona ovšem toto i Ústavou předpokládané pojetí opouští a hodlá vytvořit instituci s všeobecnou kontrolní působností zahrnující navíc veškerý výkon státní správy, tedy i činnost vlády, ministerstev a ostatních orgánů státní správy, včetně stížností a podnětů občanů určených orgánům státní správy, jakož i plnění povinností a využívání práv vyplývajících z právních předpisů nebo povinností uložených na jejich základě, pokud upravují finančně ekonomické vztahy. Takto široce pojatá kontrolní působnost, ať již byla či nebyla shledána potřebnou, překračuje rámec, který pro podobu Nejvyššího kontrolního úřadu Ústava vytváří a návrh zákona je tedy protiústavní.

Ústavní rámec kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu je překračován v tom směru, že

a) umožňuje provádění kontroly Nejvyšším kontrolním úřadem u právních subjektů, které se státním majetkem nehospodaří. Tato připomínka se týká například ustanovení
· § 3 písm. d), v němž se předpokládá kontrola hospodaření s prostředky plynoucími orgánům samosprávy a jiným veřejnoprávním subjektům,
· § 3 písm. f), v němž se předpokládá kontrola hospodaření s prostředky, za které stát převzal záruku,
· § 4 písm. c), v němž se předpokládá kontrola u právnických osob a fyzických osob hospodařících s dotacemi, přestože nenávratná dotace, je-li oprávněné osobě poskytnuta, přestává být předmětem státního vlastnictví a přechází do vlastnictví oprávněné osoby,
· § 4 písm. d), v němž se předpokládá kontrola u právnických osob s majetkovou účastí státu, aniž se rozlišuje, zda jde o státní organizace hospodařící s majetkem státu nebo o obchodní společnosti, v nichž má stát majetkovou účast,
· § 4 písm. e), v němž se předpokládá kontrola u tzv. jiných právnických osob zřízených zákonem, aniž je rozlišeno, zda tyto právnické osoby hospodaří s majetkem státu či nikoliv,

b) v § 3 písm. h) se předpokládá kontrola výkonu státní správy.

2. Předložený návrh zákona zcela zřetelným a nepřijatelným způsobem narušuje princip nezávislosti Nejvyššího kontrolního úřadu předpokládaný Ústavou pro tuto instituci v soustavě státních orgánů. Nejenže z jeho působnosti vylučuje Parlament České republiky, ale obsahuje navíc ustanovení, podle něhož Nejvyšší kontrolní úřad odpovídá za svou činnost Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky (§ 2 odst. 3), čímž implicitně vytváří subordinační vztah mezi dolní komorou Parlamentu České republiky a nejvyšší kontrolní institucí, která tím de iure a ve zřejmém rozporu s Ústavou přestává být nezávislou.

3. Návrh neodstraňuje jeden z největších nedostatků platného zákona, jímž je skutečnost, že z jeho ustanovení nelze jasným a nepochybným způsobem dovodit rozsah kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu - zejména co je předmětem kontroly u jednotlivých kontrolovaných subjektů. Návrh zákona v tomto směru i nadále používá neurčitých právních pojmů jako je “hospodaření a nakládání s majetkem”, “plnění povinností a využívání práv vyplývajících z právních předpisů, pokud upravují finančně ekonomické vztahy” či “výkon státní správy”.

4. Předložený návrh zákona neodstraňuje, ale spíše prohlubuje nejasnosti panující v současné době v souvislosti s podáváním zpráv o odstranění nedostatků zjištěných při kontrole.

5. Z předloženého návrhu zákona není patrné, jaký stupeň závaznosti pro kontrolovaný subjekt bude mít kontrolní nález. Možnost se na jedné straně proti kontrolnímu nálezu odvolat a na druhé straně vynucovat pokutami realizaci výsledku kontrolního zjištění, přičemž vyřizování námitek a odvolání se uskutečňuje jen v rámci jednotlivých orgánů Nejvyššího kontrolního úřadu, nedává dostatečné záruky skutečné průkaznosti a nestrannosti kontrolních zjištění (§§ 15 až 17 návrhu zákona).


6. Návrh zákona předpokládá změnu dosavadního pojetí úpravy procesních pravidel činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, neboť v § 13 odst. 1 stanoví, že “postup při výkonu kontroly upravuje kontrolní řád schválený Prezidiální radou Nejvyššího kontrolního úřadu.”. Tím by se ovšem kontrolní řád, který je v současnosti souhrnem zákonných procesních pravidel obsažených v § 19 a násl. platného zákona, stal pouhým vnitřním předpisem Nejvyššího kontrolního úřadu. Tato skutečnost by jednak degradovala jeho charakter a zároveň by zkomplikovala možnost kontrolovaných osob vůbec se s ním seznámit, což opět narušuje princip právní jistoty.


7. Nelze zcela souhlasit s tvrzením, že stávající zákon neobsahuje práva a povinnosti kontrolovaných subjektů. Jejich vyjádřením je zejména část zákona obsahující kontrolní řád, který upravuje “postup při výkonu kontroly a vztahy mezi Úřadem, orgány Úřadu, členy Úřadu a kontrolory pověřenými kontrolní akcí na straně jedné a kontrolovanými osobami na straně druhé”, přičemž se vychází z obecně platného principu, podle něhož právu určitého subjektu odpovídá korelativní povinnost druhého účastníka právního vztahu.


8. Není možno se ztotožnit s jedním z hlavních principů navrhovaného zákona, podle něhož by se měl Nejvyšší kontrolní úřad ve své činnosti řídit pouze zákony (§ 2 odst. 2). Přesto, že je Nejvyšší kontrolní úřad nezávislým orgánem, který není součástí státní správy, zůstává vykonavatelem správy a není tedy soudem, který by nebyl vázán podzákonnými právními předpisy.

9. Návrh zákona, resp. důvodová zpráva k němu, argumentuje rovněž tím, že je sledováno naplnění příslušných ustanovení Evropské dohody o přidružení mezi Českou republikou a Evropským společenstvím, jakož i Limské deklarace o základních směrech finanční kontroly, neboť je současná právní úprava nerespektuje. S uvedenými tvrzeními nelze souhlasit. Limská deklarace je pouze doporučující dokument, který respektuje plně suverenitu smluvních států a právo věci upravit vnitrostátním právem. Pokud jde o problematiku asociační dohody, je třeba poukázat na Zprávu Evropské komise z června 1997, která právní úpravu postavení Nejvyššího kontrolního Úřadu hodnotila velmi dobře a tato úprava byla shledána srovnatelnou s právními úpravami v členských státech Evropské unie.

10. Pokud jde o hospodaření Nejvyššího kontrolního úřadu je třeba vycházet z toho, že Nejvyšší kontrolní úřad má samostatnou kapitolu ve státním rozpočtu České republiky a s prostředky státního rozpočtu hospodaří podle předpisů, kterými se řídí ústřední orgány státní správy.

11. V zákoně je třeba výslovně vyloučit právo Nejvyššího kontrolního úřadu kontrolovat plnění daňových povinností přímo u jednotlivých subjektů či celních deklarantů.

12. Podle předkladatelů nebude mít přijetí návrhu zákona dopad na státní rozpočet, ale naopak změna organizační struktury přinese úsporu nákladů vůči státnímu rozpočtu ročně přibližně 50 mil Kč. Uvedená částka však není blíže specifikována a je tedy nepřezkoumatelná.

Přestože vláda souhlasí s tím, že stávající právní úpravu je potřeba v některých ustanoveních upřesnit s ohledem na problémy související s výkladem některých ustanovení a řešením následných problémů při aplikaci, je zároveň nezbytné zajistit provázanost se všemi platnými právními předpisy, zejména s Ústavou a rozpočtovými pravidly republiky, jakož i návaznost na připravovaný návrh zákona o výkonu vlastnického práva a jiných majetkových práv státu. Vláda je připravena předložit vládní návrh novely zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, který odstraní všechny závažné nedostatky platné právní úpravy.