I. p ř i j í m á k návrhu zákona České národní rady o sídle České národní rady, (tisk ČNR č. 20), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o tomto stanovisku informoval předsedu České národní rady.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc. v. r.
Příloha k usnesení vlády ČR ze dne 9. září 1992 č. 538
S t a n o v i s k o
vlády České republiky
k návrhu zákona České národní rady o sídle České národní rady /tisk ČNR č. 20/
Vláda České republiky na svém zasedání dne 9. září 1992 projednala a posoudila návrh skupiny poslanců na vydání zákona České národní rady o sídle České národní rady. Vláda n e s o u h l a s í s přijetím navrhovaného zákona z těchto důvodů:
Bylo konstatováno, že postavení sídla České národní rady není účelné ani důvodné regulovat formou zákona. K řešení problémů spojených se získáváním novýchobjektů pro zajištění řádného fungování České národní rady by mělo být plně využito stávající platné právní úpravy. Předložený návrh zákona ČNR navíc obsahuje i některá ustanovení, která jsou nadbytečná, věcně nedořešená a dílem i v rozporu s platným právem.
Objekty sídla České národní rady podle předloženého návrhu, jejichž vlastníkem je stát (viz položky 1 až 3 a 7 až 11 přílohy návrhu) jsou nepochybně ve vlastnictví České republiky již na základě Čl. 4 odst. 4 úst. zák. č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů. Je proto nadbytečné deklarovat tuto skutečnost zákonem ČNR, jak se navrhuje v § 4 odst. 1 předloženého návrhu.
Pokud jde o ostatní objekty navržené jako sídlo České národní rady, jejichž vlastníkem je hlavní město Praha - městská část Praha 1 (viz položky 4 až 6, 12 až 13 přílohy návrhu), nelze jejich vyvlastnění provést zákonem ČNR. Dosud tomu brání Čl. 24 písm. a) úst. zák. 143/1968 Sb., který svěřuje úpravu vlastnictví do působnosti federace. Argumentace předkladatelů, že vyvlastnění majetku obce lze provést na základě Čl. 4 odst. 6 úst. zák. č. 143/1968 Sb. v tomto případě neobstojí. Podle citovaného ustanovení je totiž možno s poukazem na Čl. 10 Ústavy za majetek České republiky prohlásit pouze nerostné bohatství, základní energetické zdroje, základní lesní půdní fond, přírodní zásoby podzemních vod, vodní toky a přírodní léčivé zdroje. Budovy a pozemky ve vlastnictví hl.m. Prahy - městské části Praha 1 nelze pod citovaný okruh majetku zařadit.
Nehledě na uvedené argumenty právní se upozorňuje, že realizace předloženého návrhu zákona ČNR by si vyžádala uvolnění značných finančníchprostředků z rozpočtu České republiky na úhradu ceny nemovitostí, které by byly Praze 1 vyvlastněny, a na úhradu dalších nákladů spojených s vyklizením nemovitostí. Návrh bohužel neobsahuje vyčíslení těchto finančních nákladů tak, aby jejich výši bylo možno odpovědně posoudit. Nereálná je rovněž povinnost uložená vládě České republiky zajistit do tří měsíců ode dne účinnosti zákona uvolnění a předání vyvlastněných objektů České národní radě. Uvedené otázky lze řešit smluvně na základě platné právní úpravy.
Rovněž prohlášení sídla České národní rady za národní kulturní památku uvedené v § 3 předloženého návrhu není potřebné upravovat zákonem ČNR. Lze využít § 4 odst. 1 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, podle něhož toto oprávnění přísluší vládě České republiky. V té souvislosti se upozorňuje, že předložený návrh nebere v úvahu rozdílnost jednotlivých objektů sídla ČNR z hlediska jejich památkové hodnoty. Některé objekty jsou totiž rekonstrukcí památkově znehodnoceny a jejich prohlášení za národní kulturní památku je proto neodůvodněné.