I. s c h v a l u j e stanovisko k návrhu zásad zákona o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu, kterým se ruší zákon České národní rady č. 238/1992 Sb., uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o tomto stanovisku informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
Příloha k usnesení vlády ČR ze dne 24. března 1993 č. 132
S t a n o v i s k o
vlády České republiky
k návrhu zásad zákona o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu, kterým se ruší zákon ČNR
č. 238/1992 Sb.
Vláda České republiky na svém zasedání dne 24. března 1993 projednala a posoudila návrh zásad zákona o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu, kterým se ruší zákon ČNR č. 238/1992 Sb. S návrhem v předložené podobě nevyslovila souhlas z těchto důvodů:
Návrh zásad neodpovídá požadavkům, které klade zákonem ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, ve znění pozdějších předpisů, na zásady zákona. Především se postrádá ekonomicko právní rozbor, včetně rozboru dosud platné právní úpravy, kde by mělo být uvedeno, v čem tato nevyhovuje. Podstatou předloženého návrhu je spíše vyjádření velmi obecných předpokladů, ze kterých by právní úprava měla vycházet, než vyjádření konkrétních zásad zákona. Zcela chybí zdůvodnění jednotlivých zásad jako nezbytný předpoklad k posouzení návrhu.
Je třeba rovněž upozornit na skutečnost, že předložený materiál je označen jako "zásady zákona" na "vydání zásad zákona". Zásady zákona se nevydávají.
K zásadě č. 1
Tato zásada je v rozporu se zněním ostatních zásad a není zde zpřesněn pojem "ústavní činitel" pro účely, které návrh zásad sleduje.
K zásadě č. 2
Vymezení okruhu osob, na něž by se měl zákon vztahovat, pomíjí předsedu a místopředsedu vlády, oproti zákonu č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu, však zavazuje i náměstky ministrů. Pokud by se měl pojem "ústavní činitel" vykládat takto široce, není důvod, proč by neměl zahrnovat i vedoucí ústředních orgánů státní správy v jejichž čele není ministr, generálního prokurátora apod.
Pro úplnost se uvádí, že postavení náměstka jako pracovníka je v souvislosti s ochranou veřejného zájmu řešeno v ustanovení -73 odst. 2 zákoníku práce, a proto by náměstci v této zásadě neměli být uváděni.
K zásadě č. 3
Z obsahu zásady není zřejmé, co se rozumí omezením ústavního činitele ve stanovených oblastech a z jakých důvodů je omezena pouze účast na obchodní činnosti, jejímž jedním subjektem je stát. Dále je nutné přesně vymezit pojem "právní praxe" a zdůvodnit, proč se omezení týká pouze této praxe a nikoliv řady srovnatelných činností, jaké provádějí kupř. daňoví poradci a auditoři.
K zásadě č. 4
Tato zásada je v rozporu se zásadou č. 2, v níž se hovoří o všech členech Parlamentu a zde pouze o jeho čelných funkcionářích, aniž by byl obsah tohoto pojmu vysvětlen. Není rovněž zřejmé, v čem má spočívat "výrazné omezení v oblasti podnikání".
K zásadě č. 5
Ze zásady nevyplývá, pro které kontrolní činnosti má být zavedena oznamovací povinnost a jakým způsobem a kým budou ověřovány stanovené skutečnosti.
K zásadě č. 6
Sankce uvedená v této zásadě se jeví jako naprosto nedostatečná a je pochybné, zda takto navržený postih nějakou sankcí, tak jak ji chápe právní řád, vůbec je.