Úvodní stránka
>
Jednání vlády
>
Dokumenty vlády
>
2000
>
2000-12-11
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne
11. prosince 2000
č.
1254 + P
k poslaneckému návrhu zákona,
kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce,
ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 775)
Vazba na záznam z jednání vlády:
V l á d a
I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 775) stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
1. místo
předseda vlády
PhDr. Vladimír Š p i d l a , v. r.
P ř í l o h a
k usnesení vlády
ze dne 11. prosince 2000 č. 1254
S t a n o v i s k o
vlády k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce,
ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 775 )
Vláda na své schůzi dne 11. prosince 2000 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 775) a vyslovila s tímto návrhem n e s o u h l a s z těchto důvodů:
1. Návrh zákona je odůvodněn interpretačními a aplikačními potížemi, které by se mohly vyskytnout po nabytí účinnosti zákona č. 155/2000 Sb., kterým byl zákoník práce novelizován. V tomto směru však není návrh zákona důsledný, neboť navržené úpravy jsou vybrány nahodile a vytrženě z celkového kontextu zákoníku práce bez provedení hlubší analýzy celkové právní úpravy pracovněprávních vztahů. Poslanecký návrh zákona by ve svých důsledcích vedl ke zhoršení právní úpravy pracovněprávních vztahů jak z hlediska právní regulace, tak z hlediska ochrany zaměstnanců.
2. Nelze souhlasit zejména s těmito navrženými body návrhu zákona:
K bodu 5
Návrh zákona nevystihuje přesně okruh zaměstnanců, jimž zákoník práce ukládá větší rozsah základních povinností. Nelze souhlasit zejména s tím, aby se tyto povinnosti týkaly všech zaměstnanců územních samosprávných celků, jak je v návrhu uváděno, neboť tím by došlo k těžko odůvodnitelnému rozšíření těchto osob oproti dosavadní právní úpravě.
K bodu 6
Navržená změna ustanovení § 85 odst. 2 je v rozporu s ustanovením § 84 odst. 2 zákoníku práce, které stanoví limity pro rovnoměrné rozvržení pracovní doby. V důsledku navržené změny by vznikl další způsob rozvržení pracovní doby, kdy by směna přesahovala 9 hodin, ale rozdíl délky pracovní doby v jednotlivých týdnech by nečinil 3 hodiny; to by vyvolalo aplikační problémy např. při čerpání dovolené.
K bodu 7
Navrženou novelizaci ustanovení § 96 nelze akceptovat, neboť by ve svých důsledcích znamenala nekontrolovatelné zvyšování nároků na státní rozpočet. Plat zaměstnanců, mimo zaměstnance, kteří jsou statutárními orgány, je stanoven s přihlédnutím k případné práci přesčas v rozsahu 150 hodin, nejde-li o práce přesčas v noci, v den pracovního klidu nebo při pracovní pohotovosti. Práci přesčas nad 150 hodin by v důsledku navržené úpravy mohli tito zaměstnanci konat bez jakéhokoliv omezení a byla by odměňována mimo jejich stanovený plat. Kromě toho návrh zákona neodpovídá čl. 17 odstavec 2 Směrnice č. 94/104/EC, který upravuje podmínky odchylek od obecné úpravy pracovní doby.
3. Některé navrhované změny nejsou v souladu s požadavky stanovenými příslušnými předpisy práva Evropských společenství (ES). Jedná se zejména o
a) bod 4
, jehož znění je v rozporu s podmínkami vyslání na pracovní cestu upravenými ve Směrnici Rady č. 96/71/ES a Směrnicí Rady č. 91/533/ES; předpisy ES neobsahují výjimku pro vedoucí zaměstnance z povinnosti dohodnout se zaměstnavatelem možnost vysílání na pracovní cesty v pracovní smlouvě. Povinnost dohodnout v pracovní smlouvě možnost vyslání pracovníků na pracovní cesty vyplývá též z Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 29 o nucené nebo povinné práci, která výjimky z této povinnosti rovněž nepřipouští,
b) bod 8
, neboť požadavek a jemu odpovídající povinnost zaměstnavatele dodržovat metody a způsoby zajišťování a hodnocení rizikových faktorů vyplývají ze Směrnice Rady č. 80/1107/EHS, č. 89/391/EHS a č. 90/394/EHS a zachování zmocňovacího ustanovení pro vydání prováděcího předpisu je v tomto případě nezbytné,
c) bod 9
, neboť absolutní eliminace pracovních úrazů a nemocí z povolání není v oblasti pracovněprávní vztahů možná a z toho důvodu nelze zaměstnavateli uložit takovou právní povinnost; zaměstnavatel je podle Směrnic uvedených v písmenu b) povinen na technicky dosažitelné úrovni přijímat opatření k zabránění nebo omezení vzniku rizik
;
tomu zcela odpovídá dikce „aby ohrožení bezpečnosti a zdraví bylo minimalizováno", uvedená v ustanovení § 132a odst. 4 zákoníku práce, ve znění zákona č. 155/2000 Sb.
d) bod 10
, neboť zejména zrušení ustanovení § 132a odst. 5 písm. f) by bylo v rozporu se Směrnicemi Rady č. 80/1107/EHS, č. 89/391/EHS a se Směrnicí Evropského Parlamentu a Rady 2000/54/ES
;
v pracovněprávních předpisech je třeba zachovat právní úpravu ochrany zaměstnanců v případech např. nepředvídatelné expozice biologických, fyzikálních či chemických faktorů.