Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1997 > 1997-03-12

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 12. března 1997 č. 142 + P

k poslaneckému návrhu zákona o Parlamentní stráži
(sněmovní tisk č. 135)

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á
k návrhu zákona o Parlamentní stráži (sněmovní tisk č. 135), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;


II. p o v ě ř u j e
předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Provede:
předseda vlády

Předseda vlády
prof. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.

Příloha k usnesení vlády ze dne 12. března 1997 č. 142


S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona o Parlamentní stráži
(sněmovní tisk č. 135)

Vláda na své schůzi dne 12. března 1997 projednala a posoudila návrh zákona o Parlamentní stráži (sněmovní tisk č. 135) a zaujala k němu následující stanovisko.

1. Vláda s o u h l a s í s tím, aby Parlament České republiky měl Parlamentní stráž, která by ovšem neměla mít charakter ozbrojeného sboru s vlastními zásobovacími, technickými a jinými složkami.

2. Vláda n e s o u h l a s í s uvedeným návrhem zákona z následujících důvodů:

a) působnost Parlamentní stráže je v návrhu vymezena nad rámec zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, který stanovil úkol této stráže na “ochranu pořádku a bezpečnosti v budově Sněmovny, popřípadě tam, kde Sněmovna nebo její orgány jednají”. Návrh zákona navíc stanoví Parlamentní stráži úkol “zajišťovat osobní bezpečnost předsedy Poslanecké sněmovny a předsedy Senátu”. Rovněž stanoví, že při společných činnostech Parlamentní stráže a Policie České republiky je velitelem akce v sídle Parlamentu vždy příslušník Parlamentní stráže. Touto právní úpravou by došlo k nepřímé novele zákona České národní rady č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, která má ze zákona zajišťovat ochranu ústavních činitelů, včetně předsedů Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky, a při vyšetřování trestných činů je procesně nezávislá. Nelze ale připustit, aby orgány činné v trestním řízení podléhaly, byť toliko v sídle Parlamentu České republiky, příslušníkům Parlamentní stráže;

b) vymezení povinností, oprávnění a prostředků příslušníků Parlamentní stráže je řešeno nepřijatelně. Důvod pro úplné převzetí zákonné úpravy platné pro Policii České republiky není z návrhu zřejmý. S ohledem na působnost Parlamentní stráže není nutné, aby tato stráž disponovala všemi oprávněními a prostředky jako Policie České republiky (např. používání operativně pátracích prostředků - sledování osob a věcí, používání krycích dokladů a nástrahové a zabezpečovací techniky, předstíraný převod věci a použití agenta);

c) navrhované řešení náhrady škody je nedostatečné. Tato problematika by měla být v navrhovaném zákoně upravena podrobněji, neboť vzhledem k její závažnosti nelze při jejím řešení odkazovat pouze na zvláštní zákon;

d) předložený návrh postrádá řádný ekonomický rozbor dopadu navrhované právní úpravy na státní rozpočet. Konstatování, že “navrhovaná úprava bude mít dopad na státní rozpočet, ale pouze formální - změna financování této činnosti z rozpočtu Policie a tedy ministerstva vnitra do rozpočtu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky” je věcně nesprávné. K vybudování nové instituce obecně je třeba nejen pracovníků bezprostředně zajišťujících činnost, ke které je instituce zřizována, ale je nutno vytvořit i vnitřní infrastrukturu, bez níž se nelze obejít. To se samozřejmě musí odrazit v navýšení rozpočtu Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky.