Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2000 > 2000-05-10

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 10. května 2000 č. 455 + P

k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb.,
trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 599)

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 599), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení ;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.


Provede:

předseda vlády




S t a n o v i s k o

vlády k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb.,
trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 599)


Vláda na jednání své schůze dne 10. května 2000 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 599) a vyslovila s tímto návrhem n e s o u h l a s .

Vláda má k předloženému návrhu zákona především dále uvedené výhrady.

1. Smyslem a účelem ustanovení § 198a trestního zákona – Podněcování k národnostní a rasové nenávisti – je chránit jakýkoliv národ nebo jakoukoliv rasu a jejich příslušníky před útoky, které jsou vedeny s cílem vzbudit k nim nenávist, nebo omezit jejich práva a svobody. Platná právní úprava tak zcela naplňuje požadavky mezinárodních smluv, kterými je Česká republika v této oblasti vázána a vychází z ústavního pořádku České republiky.

Naproti tomu návrh na doplnění dosavadní skutkové podstaty trestného činu, upravené v § 198a trestního zákona, o ochranu před podněcováním k nenávisti ke třídě nebo náboženství, nebo před podněcováním k omezování práv a svobod příslušníků takovýchto skupin osob, překračuje, zejména v části týkající se podněcování nenávisti ke třídě, rámec mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána.

Předložený návrh není ani v souladu s Listinou základních práv a svobod. Podle jejího čl. 2 odst. 1 je stát založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání. Naproti tomu pojem “třída” je spojen s některými ideologiemi nebo filosofickými učeními, která jej také ze svých hledisek definují a užívají. Pokud by stát měl poskytovat ochranu jednotlivým třídám, musel by, v daném případě pro účely trestního řízení, pojem “třída” přesně definovat. V takovém případě by se však nutně musel ztotožnit s některými ideologiemi nebo filosofickým učením, což ústavní pořádek výslovně vylučuje.

Pojem “třída” je sice v § 260 odst. 1 trestního zákona použit, zde uvedená skutková podstata trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů však užívá tohoto pojmu ve zcela odlišném kontextu. Ustanovení § 260 trestního zákona směřuje k postihu jednání, spočívajícího mimo jiné v podpoře a propagaci třídní nebo náboženské zášti - jako trestný čin je tak postihováno jednání spočívající v tom, že pachatel propaguje hnutí, rozlišující lidi na třídy a sledující tak své vlastní cíle, jichž má být dosaženo na úkor určité třídy nebo určitých tříd.

2. Pojem “jiné skupiny osob”, obsažený v navrženém ustanovení § 198a odst. 1 a § 260 odst. 1, je nejasný a z tohoto hlediska není v souladu se zásadou určitosti trestního zákona. Tento pojem lze obecně vztáhnout na jakoukoliv zájmovou skupinu osob, jako je například ekologická organizace, odborová organizace, různé spolky vykonávající jen zájmovou činnost. Takové pojetí již není v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe a přesahuje smysl a rozsah trestněprávního postihu.

3. Navrhovaná změna znění § 260 trestního zákona, spočívající v nahrazení pojmu “občan” pojmem “člověk”, je odůvodněna v důvodové zprávě předloženého návrhu zákona tím, že z pojmu “občan”, uvedeného v tomto ustanovení, není zřejmé, zda se jedná jen o státního občana České republiky nebo i o cizince.

Vláda však v této souvislosti upozorňuje, že pojmy “občan”, “občanská práva”, “občanskoprávní vztahy” jsou obsaženy v řadě dalších právních předpisů, včetně tak zásadních, jako je Ústava České republiky, občanský zákoník a i v jiných ustanoveních trestního zákona, aniž by to v praxi působilo výkladové problémy.

Pokud trestní zákon obsahuje ustanovení vztahující se jen na státní občany České republiky, výslovně tuto skutečnost uvádí (například ustanovení § 18 u posuzování trestnosti činu, který v cizině spáchal občan České republiky, v ustanoveních § 19, § 114, § 115, kdy trestné činy vlastizrady, válečné zrady a služby v cizím vojsku může spáchat jen občan České republiky). Trestní zákon v platném znění užívá pojmu “občan” i v jiných ustanoveních, například v § 202 odst. 1 a ve zvláštní části hlavy páté. V případě přijetí navrhované právní úpravy by naopak vznikly výkladové a aplikační problémy při vymezení rozdílů mezi pojmy “občan České republiky”, “občan” a “člověk”.

Návrh na vypuštění pojmu “fašismus” z § 261 trestního zákona s odůvodněním, že s ohledem na dobu, která uplynula od druhé světové války, není tento pojem zcela srozumitelný, nelze přijmout, a to i s poukazem na nárůst počtu hnutí, hlásících se k odkazu fašismu a nacismu.

Kromě toho každá změna skutkové podstaty trestného činu nutně vyvolá i změny v aplikační praxi. Skutečnost, že by z § 261 trestního zákona byl vypuštěn pojem “fašismus”, by mohla být v praxi vnímána tak, že fašismus již nemusí být vždy považován za jedno z těch hnutí, která znaky uvedené v ustanovení § 260 odst. 1 trestního zákona naplňují.

5. Návrh nové skutkové podstaty trestného činu podle navrženého ustanovení § 261a není dostatečně legislativně propracován a v něm uváděné pojmy “nacionálně – socialistická nebo komunistická genocida” a “zločiny nacionálních socialistů nebo komunistů proti lidskosti” nesplňují požadavky na formální, resp. jednoznačné vymezení podmínek trestní odpovědnosti.

Platné znění § 261 trestního zákona umožňuje v rámci trestního řízení postihovat popírání, zpochybňování, schvalování i ospravedlňování nacionálně socialistické i komunistické genocidy a jiných zločinů proti lidskosti. Takové jednání lze zahrnout pod pojem “projevuje sympatie k fašismu nebo jinému podobnému hnutí”, neboť se jím vyjadřuje pozitivní názor a vztah k hnutí, jehož příslušníci prokazatelně tyto činy páchají, pokud nejde dokonce o propagaci takového hnutí ve smyslu ustanovení § 260 odst. 1 trestního zákona.

6. V závěru vláda uvádí, že problematika rasových útoků i útoků založených na politické či třídní nenávisti, včetně zpochybňování nacistických nebo komunistických zločinů, si vyžaduje mimořádnou pozornost s ohledem na jejich společenskou škodlivost. Konkrétní a zásadní úpravu těchto věcí však vláda doporučuje řešit až v rámci rekodifikace trestního zákona, kterou připravuje; jen v tomto rámci mohou být všechny související problémy, včetně vyváženosti trestní represe, komplexně a po široké diskusi odborné i laické veřejnosti, dořešeny.