Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1999 > 1999-12-06

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 6. prosince 1999 č. 1287 + P

k poslaneckému návrhu zákona o elektronickém podpisu
(sněmovní tisk č. 415)

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona o elektronickém podpisu (sněmovní tisk č. 415), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.


Provede:

předseda vlády



Předseda vlády

Ing. Miloš Z e m a n

v z. PhDr. Vladimír Š p i d l a , v. r.

1. místopředseda vlády



S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona o elektronickém podpisu
(sněmovní tisk č. 415)



Vláda na jednání své schůze dne 6. prosince 1999 projednala a posoudila návrh zákona o elektronickém podpisu (sněmovní tisk č. 415) a vyjádřila s tímto návrhem n e s o u h l a s .

Vláda má k předloženému návrhu zákona zejména dále uvedené výhrady.

1. Předložený návrh zákona je zpracován nesystematicky a obsahuje vnitřní rozpory. Podle úvodního ustanovení je účelem předloženého návrhu zákona úprava používání elektronického podpisu, tento účel však následující text návrhu splňuje pouze částečně. Není zřejmé, zda se použitelnost elektronického podpisu týká i jiných než soukromoprávních úkonů (například použitelnost i při úkonech ve správním řízení nebo v trestním řízení). Navržená úprava neorganicky slučuje správní řízení a rozhodování se smluvními postupy, aniž by přesně vymezila, na co se který postup vztahuje.

2. Z předloženého návrhu zákona není zřejmé postavení Úřadu pro elektronické podpisy (dále jen “Úřad”). Má-li být zřízen úřad státní správy oprávněný rozhodovat ve správním řízení, je třeba vycházet z čl. 79 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, podle kterého správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. Má-li ale být zřízena jen organizační jednotka Ministerstva dopravy a spojů, pak k rozhodování ve správním řízení může být oprávněno pouze Ministerstvo dopravy a spojů a Úřad není potřeba zřizovat zákonem (názor předkladatelů na tuto otázku není jednotný, jak vyplývá z porovnání bodu B a F obecné části důvodové zprávy).

3. Nejasné je právní postavení ověřovatele informací. Z navrženého textu lze dovozovat, že jeho činnost bude podnikatelskou činností. Podle zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 82/1998 Sb., je však činnost notáře neslučitelná s jinou výdělečnou činností, s výjimkou činností v zákoně výslovně uvedených.

Zároveň v rozporu s definicí pojmu “ověřovatel informací” předložený návrh zákona připouští, aby na základě dohody stran působil jako ověřovatel informací i subjekt, který povolení Úřadu nemá, přičemž na takového ověřovatele informací se jinak předložený návrh zákona nevztahuje.

4. Z předloženého návrhu zákona nevyplývá, jakým postupem bude vydáno osvědčení, zda na základě smlouvy (§ 12) nebo zda se na řízení bude vztahovat správní řád (§ 20), přičemž ověřovatel nebude správním úřadem. Rovněž není zřejmé, zda při splnění předepsaných podmínek vzniká žadateli nárok na vydání osvědčení, jakou formou se osvědčení vydává a zda a jak je možno se domáhat vydání osvědčení v případě, že ověřovatel jeho vydání odmítne.

5. V předložneém návrhu zákona není upraven proces ověřování elektronického podpisu.

6. Nejasné jsou dále například formulace “nezaměnitelný pseudonym”, “číslo osvědčení unikátní u daného ověřovatele informací”, “zvláštní znaky oprávněné osoby”.