Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2002 > 2002-11-06

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 6. listopadu 2002 č. 1079 + P

k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 1/1993 Sb.,
Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 81)

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 81), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České re- publiky.



Provede:

předseda vlády



Předseda vlády

PhDr. Vladimír Š p i d l a , v. r.

P ř í l o h a

k usnesení vlády
ze dne 6. listopadu 2002 č. 1079


S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 1/1993 Sb.,
Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 81)



Vláda na jednání své schůze dne 6. listopadu 2002 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 81) a přijala k němu dále uvedené stanovisko.

1. Předložený návrh zákona je ve zvláštní části důvodové zprávy odůvodňován mimo jiné i tím, že případná úprava prezidentských pravomocí musí být řešena v rámci komplexní úpravy, zabývající se nejen postavením prezidenta republiky v celém ústavním systému, ale také citlivým rozdělením pravomocí mezi moc soudní, zákonodárnou a výkonnou, prezidenta republiky nevyjímaje. Tohoto principu se však navrhovaná právní úprava nedrží, neboť navrhuje provést jen velmi dílčí úpravu Ústavy České republiky.

Vláda ve svém programovém prohlášení předpokládá, že předloží návrh novely Ústavy České republiky, a to na základě široké diskuse o obsahu i rozsahu této novely, včetně zpřesnění kompetencí ústavních orgánů a jejich vzájemných vztahů. V rámci této diskuse bude nepochybně posuzován i rozsah ústavní kompetence prezidenta republiky při udělování individuální milosti.

2. Předložený návrh zákona je dále odůvodněn tím, že akt milosti prezidenta republiky nemůže být prostředkem nápravy chybných rozhodnutí soudů a nahrazovat tak užívání řádných a mimořádných opravných prostředků; podle navrhovatelů jde v případě abolice o nemístný zásah do moci soudní, neboť je v zájmu společnosti, aby každé trestní řízení bylo ukončeno rozsudkem odsuzujícím nebo osvobozujícím, jinak se oslabuje odrazující funkce trestního řízení.

Rozhodnutí prezidenta o individuální milosti je však aktem, jehož předmětem není přezkoumávání otázky viny, trestu a postupu soudů v trestním řízení, nýbrž posouzení sociálních, zdravotních, popřípadě jiných aspektů konkrétního případu.



Trestní řád, ve znění zákona č. 265/2001 Sb., dává státním zástupcům oprávnění rozhodovat o zastavení trestního stíhání mimo jiné i v případech, kdy vzhledem k významu chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání trestného činu je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo. Také nově zavedené instituty podmíněného zastavení trestního stíhání a narovnání umožňují skončení trestního řízení bez vyhlášení odsuzujícího nebo zprošťujícího rozsudku. Tyto postupy lépe vystihují zájem společnosti, který nespočívá v tom, aby každé trestní řízení skončilo rozsudkem, nýbrž v tom, aby opatření orgánů činných v trestním řízení byla adekvátní osobě pachatele, jeho postoji, okolnostem spáchání trestného činu, principu prevence trestné činnosti a ochraně poškozených osob.

3. Předložený návrh zákona pomíjí, že platnou právní úpravou je oprávnění prezidenta republiky rozhodovat o udělení milosti již výrazně omezeno. Prezident republiky využil zmocnění uvedené v ustanovení § 366 odst. 2 trestního řádu a svým rozhodnutím ze dne 1. února 1994 o přenesení pravomoci v řízení o udělení milosti, uveřejněným pod č. 33/1994 Sb., přenesl na ministra spravedlnosti svou pravomoc provádět řízení o žádostech o milost a zamítat bezdůvodné žádosti o milost, s výjimkou žádostí týkajících se určitých trestných činů nebo určitých osob (například trestných činů proti republice, trestných činů vojenských, žádostí pachatelů odsouzených na doživotí, starších osob, osob trpících nevyléčitelnou chorobou) a žádostí, u nichž si rozhodnutí sám vyhradil. Řízení o udělení milosti prováděné ministrem spravedlnosti je pak upraveno v ustanovení § 367 trestního řádu. Další omezování ústavního oprávnění prezidenta republiky udělovat individuální milost v tomto kontextu a za současné právní úpravy vláda nepovažuje za důvodné.