Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2003 > 2003-06-30

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 30. června 2003 č. 638 + P

k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb.,
o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 337)

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 337), stanovisko uvedené uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.



Provede:

předseda vlády


Předseda vlády

PhDr. Vladimír Š p i d l a , v. r.

P ř í l o h a

k usnesení vlády
ze dne 30. června 2003 č. 638


S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 337)


Vláda na jednání své schůze dne 30. června 2003 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 337) a vyslovila s tímto návrhem n e s o u h l a s , a to z dále uvedených důvodů.

1. Pochybnost vyvolává, zda s ohledem na obsah návrhu zákona je navržená právní úprava vůbec potřebná, neboť věc, kterou se snaží návrh řešit, je již upravena v čl. 10b odst. 1 Ústavy, podle něhož vláda pravidelně a předem informuje Parlament o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími z členství České republiky v mezinárodní organizaci nebo instituci. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky nebo její výbory přitom mohou i podle platného zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny zařadit k projednání takový podklad a přijmout usnesení adresované vládě.

2. Předložený návrh zákona neupravuje vztah obou komor Parlamentu České republiky při posuzování připravovaných návrhů aktů Evropských společenství, přestože Senát Parlamentu České republiky bude mít v této věci rovnocenné postavení s Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky. Absence zákona o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou neumožňuje řešit situaci v případě, že by se jejich stanoviska diametrálně rozcházela.

3. Předložený návrh zákona obsahuje požadavky, které se z hlediska jeho budoucí aplikace jeví jako nereálné.

Například požadavek předkládání návrhů aktů Evropských společenství a Evropské unie společně se stanoviskem vlády podle navrhovaného ustanovení § 109a odst. 1 je zcela nereálný, neboť vypracováním takovéhoto stanoviska by se předkládání návrhů aktů výrazně zpozdilo. Rovněž navrhovaná úprava lhůty, v níž je




věcně odpovědný člen vlády povinen podat výboru pro evropské záležitosti informace a vysvětlení týkající se návrhů aktů nebo jiných dokumentů Evropských společenství a Evropské unie, tzn. minimální lhůta 30 dnů, je v tomto případě nepřiměřeně dlouhá vzhledem k tomu, že program jednání Rady Evropské unie je znám pouze několik dnů (vyjímečně týdnů) dopředu s tím, že se neustále vyvíjí, aktualizuje a mění, přičemž určitou dobu vyžaduje i příprava mandátu vlády.

4. Předložený návrh zákona v některých ohledech neodpovídá plně principu dělby moci vyplývajícímu z ústavního pořádku České republiky.

Ustanovení, které zavazuje vládu předkládat návrhy aktů Evropských společenství a Evropské unie Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky prostřednictvím výboru pro evropské záležitosti nerespektuje ústavní zásadu, že partnerem vlády k předkládání návrhů je Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, nikoli některý z výborů Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Při předkládání uvedených návrhů by vláda měla komunikovat především s vedením Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, reprezentovaným předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Z navrhovaného ustanovení § 109a odst. 5 zákona, podle něhož vláda zohlední usnesení Sněmovny nebo výborů při svém jednání v orgánech Evropských společenství a Evropské unie, není jasné, nakolik jsou tato usnesení pro vládu závazná a jaký bude další postup v případě, že vláda usnesení nezohlední. Uvedené ustanovení může být interpretováno i tak, že vláda je povinna usnesení Sněmovny respektovat a jednat v souladu s ním. Ze znění Ústavy však nevyplývá, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky může tímto způsobem nařizovat vládě, jakou politiku má uplatňovat, neboť podle Ústavy má k dispozici jiné nástroje.

Dále podle navrhovaného ustanovení § 109b odst. 1 by měl člen vlády ze zákona povinnost dostavit se na jednání výboru pro evropské záležitosti a podávat zde informace o postojích vlády, aniž by tomu předcházelo usnesení výboru a aniž by k tomu měl příslušné pověření vlády. Takto navržený text ukládá členům vlády přímo povinnost se jednání výboru zúčastnit a umožňuje výboru vytěžovat ministry, aniž by o tom byl informován předseda vlády a vláda samotná. Tento postup neodpovídá ústavní zásadě kolektivního rozhodování a kolektivní odpovědnosti vlády. V takovémto případě by rovněž ministři neměli oprávnění za vládu měnit stanovisko vlády předložené podle § 109a odst. 1 věty druhé. Navrhované ustanovení rovněž opomíjí ustanovení čl. 38 odst. 2 Ústavy, pokud jde o možnost člena vlády dát se na jednání výboru zastupovat.

Navrhovaným ustanovením § 109b odst. 3 se vládě zakazuje zaujmout stanovisko v Radě Evropské unie, dokud neobdrží usnesení Sněmovny nebo výboru, které musí při jednání v Radě zohlednit. Takto formulované ustanovení neodpovídá



ustanovení čl. 68 odst. 1 Ústavy, které stanoví, že vláda je Poslanecké sněmovně odpovědna, nikoli však podřízena a dále vyvolává možnost ohrožení zájmů České
republiky v důsledku nečinnosti či prodlení vlády v Radě Evropské unie, neboť v případech, kdy se nevyžaduje jednomyslný souhlas, by mohla být Česká republika přehlasována, a v případech, kdy je třeba jednomyslného souhlasu, by zdržení se hlasování nebránilo přijetí aktu, se kterým Česká republika nesouhlasí.

5. Předložený návrh zákona se vyznačuje řadou nepřesných či neurčitých formulací.

Například nově zřizovaný výbor je někdy označován jako výbor pro evropské záležitosti, někdy jako výbor pro evropské záležitosti unie. Nejasná je formulace v ustanovení § 109b odst. 2 „podat výboru pro evropské záležitosti informace a vysvětlení obsažená v usnesení tohoto výboru“ a pojem „dokumenty značné naléhavosti“ použitý v ustanovení § 109b odst. 3 je příliš vágní a umožňuje tak různou interpretaci. K pojmu „akty, k jejichž provedení je třeba zákona“, je třeba uvést, že ve stadiu přípravy návrhu právního aktu ES či EU nebude často možno určit právní sílu předpisu České republiky, který bude tento návrh po jeho schválení implementovat, může se jednat jak o zákony, tak podzákonné právní předpisy.