I. p ř i j í m á k návrhu zákona České národní rady o psychologické činnosti a Psychologické komoře České republiky (tisk ČNR č. 28) stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o tomto stanovisku informoval předsedu České národní rady.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc. v. r.
Příloha k usnesení vlády ČR ze dne 7. října 1992 č. 582
S t a n o v i s k o
vlády České republiky
k návrhu zákona České národní rady o psychologické činnosti a Psychologické komoře České republiky
/tisk ČNR č. 28/
Vláda České republiky na svém zasedání dne 7. října 1992 projednal a posoudila poslanecký návrh zákona České národní rady o psychologické činnosti a Psychologické komoře České republiky. Vláda s předloženým návrhem vyslovila nesouhlas. Nepovažuje za důvodné a opodstatněné přijímat v souvislosti se zřizováním komory psychologů zvláštní zákon České národní rady. Ke vzniku sdružení psychologů lze využít obecnýchpředpisů o sdružování občanů. Nehledě na toto zásadní koncepční odmítnutí vláda dále upozorňuje, že předložený návrh zákona není způsobilý k přijetí Českou národní radou, i z toho důvodu, že trpí řadou věcných a legislativních nedostatků. Upozorňuje se zejména na tyto problémy:
Obecně:
1. V důvodové zprávě k předloženému návrhu zákona se uvádí, že živnostenský zákon nepovažuje psychologickou činnost za živnost a že proto je nutno upravit výkon této profese zvláštním předpisem. Toto tvrzení je v rozporu s § 3 odst. 1 písm. c) bodu 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), který stanoví, že v této oblasti živností není pouze činnost při výkonu povolání psychoterapeutů. Výčet činností, které nejsou živností, uvedený v § 3 živnostenského zákona je výčtem taxativním. Z toho vyplývá, že s výjimkou psychoterapie mají všechny ostatní druhy psychologické činnosti uvedené v § 1 předloženého návrhu zákona nepochybně charakter živnosti a vztahuje se na ně právní úprava obsažená v živnostenském zákonu. Jejich podřazení pod režim navrhovaného zákona by vyžadovalo novelu § 3 odst. 1 písm. c) bodu 1 živnostenského zákona.
2. Podle předloženého návrhu zákona má na činnost komory dozírat dozorčí orgán jmenovaný vládou ČR s oprávněním potvrzovat řády schválené komorou a s oprávněním ve stanovených případech rozpustit orgány komory, vyhlásit nové volby a do doby zvolení nových orgánů jmenovat správní komise k řízení činnosti komory (viz § 27). Rozsáhlé dozorové pravomoci svěřené orgánu jmenovanému vládou jsou neodůvodněné, protože odporují koncepci přijaté v § 4 pro postavení komory jako samosprávné stavovské a nepolitické korporace. Navrhované řešení zpochybňuje i nutnost zřízení komory. Domnívá-li se předkladatel, že na činnost komory bude nutno v tak širokém rozsahu dozírat, naskýtá se otázka, proč vůbec komoru zřizovat a proč udělování oprávnění k psychologické činnosti nesvěřit z důvodů účelnosti orgánu státní správy.
3. Předložený návrh zákona zakládá pro "příslušné" orgány státní správy zmocnění k vydání obecně závazných právních předpisů k provedení daného zákona (viz § 7 odst. 4 písm. c), § 27 odst. 5 a 6). V textu návrhu není konkretizováno, kterých orgánů státní správy se zmocnění týká. Vzhledem k tomu, že příslušnost nevyplývá ani z jiných právních předpisů, bude navrhované zmocnění prakticky nerealizovatelné.
4. Upozorňuje se na nejednotnost pojmů, které jsou v návrhu používány (např. člen komory x psycholog, psychologická činnost x psychologické služby). Text je nutno sjednotit.
S výhradou obecných připomínek se dále příkladmo upozorňuje na tyto nejzávažnější nejasnosti a nepřesnosti jednotlivých ustanovení.
K § 1:
Nepovažuje se za správné, aby jakákoliv výzkumná a vysokoškolská výuková činnost v oblasti psychologie, tedy i krátkodobá nebo ojedinělá, byla posuzována jako činnost, k jejímuž výkonu je nutno stát se povinně členem komory. Ani v důvodové zprávě není tento záměr vysvětlen.
K § 2:
1. Není jasný rozdíl mezi "psychologickou činností za úplatu" (odstavec 2) a "samostatnou psychologickou činností s klienty" (odstavec 3). Oba pojmy se překrývají; i samostatná psychologická činnost s klienty bude jistě psychologickou činností za úplatu. Je-li "samostatnou psychologickou činností s klienty" myšleno provozování soukromé praxe mimo pracovní či jiný obdobný poměr, zákon to musí v odstavci 3 jednoznačně stanovit.
2. Z odstavce 2 vyplývá, že povinné členství v komoře se má vztahovat i na psychology v pracovním či jiném obdobném poměru. Pokud tento psycholog podle odstavce 2 nepodá přihlášku do komory, pozbude oprávnění vykonávat psychologickou činnost v pracovním či jiném obdobném poměru, přestože splňuje kvalifikační předpoklady stanovené v § 7 odst. 4. Upozorňuje se, že tímto ustanovením zákon ČNR nepřímo zasahuje do úpravy pracovněprávních vztahů, která je dosud v působnosti federace. Povinné členství v komoře by proto v daném případě mělo být nahrazeno členstvím dobrovolným.
3. V odstavci 2 je v souvislosti se hůtou stanovenou k podání přihlášky chybně uvedený odkaz na § 2 a 5, v nichž lhůty stanoveny nejsou. Dále se upozorňuje, že leg. zkratka "komora" zavedená v odstavci 2 není dodržena v § 4.
4. Text odstavce 3 je nutno doplnit, aby bylo vyjádřeno, jaké kvalifikační předpoklady jsou ptřebné pro výkon uvedené psychologické činnosti a stanoven způsobe jejich získání. Kvalifikační předpoklady jsou základní podmínkou pro výkon povolání psychologa a musí být proto stanoveny v zákoně.
K § 4:
1. V odstavci 1 chybí uvedení sídla komory.
2. Pokud jde o povinné členství zakotvené v odstavci 2 viz naše připomínka k § 2 odst. 2.
K § 5:
1. Navrhuje se zrušit rozdělení působnosti Komory na "přenesenou" a "samostatnou". Uvedené pojmy se používají v zákoně ČNR o obecním zřízení ve vztahu k obcím a jejich použití v předloženém návrhu je nefunkční.
2. Úvod textu odstavce 1 písm. d) by měl být upraven tak, že komora uděluje oprávnění k výkonu uvedené psychologické činnosti (viz dikce § 2 odst. 3).
3. Text odstavce 1 písm. f) se navrhuje vypustit; odpovědnost za zabezpečení výuky nese sama vysoká škola jako samosprávný subjekt podle vysokoškolského zákona.
4. V odstavci 2 se navrhuje písmeno h) vypustit. Nelze bez omezení rozšiřovat působnost komory k výkonu jakékoliv činnosti, k níž se rozhodne.
K § 7:
1. Upozorňuje se, že text odstavce 2 ve spojitosti s § 2 odst. 2 v podstatě vylučuje, aby psychologickou činnost vkyonávaly právnické osoby. Vhodnost tohoto záměru je třeba přezkoumat.
2. Upozorňuje se, že text odstavce 3 je v rozporu s § 2 odst. 2, podle něhož psychologickou činnost za úplatu může vykonávat pouze ten, kdo podá přihlášku a stane se členem komory.
3. V odstavci 4 písm. b) není jasné, kdo bude uznávat rovnocennost vzdělávání.
4. V odstavci 4 písm. c) je nutno konkretizovat uvedené specializované vzdělání. Tento předpoklad výkonu povolání nelze ponechávat na úpravě v podzákonném předpise, o němž navíc ani není uvedeno, kdo ho vydá.
5. Pokud je skutečně záměrem předkladatele podle odstavce 5, aby mimořádnými členy komory se mohli stát i ti, kteří "dosud nezačali vykonávat pschologickou činnost", je to v podstatě každý, a není prot třeba v textu odstavce uvádět další výčet osob (např. studenty). Smysl ustanovení je třeba přehodnotit.
6. K textu odstavce 6 se upozorňuje, že není řešena otázka opětovného přijetí do komory těch osob, ktré z komory vystoupily nebo byly vyloučeny.
7. V odstavci 7 se "ukončením pracovní činnosti" zřejmě myslí ukončení psychologické činnosti jako svého povolání. V tom směru by měl být návrh upřesněn. V té souvislosti se upozorňuje, že není opodstatněný návrh, aby osoby, které ukončily psychologickou činnost jako své povolání, byly povinně zařazeny mezi mimořádné členy komory. Toto rozhodnutí by mělo být ponecháno pouze na jejich vůli. Dále se upozorňuje, že osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům zastupuje většinou jejich opatrovník, protože nejsou schopny samostatného jednání. Je prot třeba vysvětlit, jakým přínosem pro komoru bude jejich mimořádné členství v komoře.
K § 9:
1. Má-li dané ustanovení v návhu zůstat, je třeba ho upřesnit. Mělo by být jednoznačně zřejmo, v jakých případech je člen komory oprávněn poskytnutí psychologické služby odmítnout a že je povinen službu poskytnout, pokud to určilo prezidium. Pojmy "potřebná kvalifikace", "narušení důvěry" a "potřebná součinnost" v té souvislosti použité jsou vágní.
2. K textu odstavce 5 se upozorňuje, že k řešení sporů mezi psychology a klienty je příslušný jedině soud. Text by měl být upraven tak, že komora se ke sporným otázkám pouze vyjadřuje.
K § 10:
Upozorňuje se na nelogické znění věty druhé v odstavci 1. Zbaví-li klient psychologa povinnosti mlčenlivosti, není důvodu, proč by měl mít povinnost tuto mlčenlivost dále zachovávat. Není rovněž jasdné, kdo bude posuzovat, co je, či není "v zájmu klienta".
K § 11:
Upozorňuje se, že ve výčtu orgánů chybí kancelář komory, kterou má zřizovat prezídium (viz § 14 odst. 2 písm. e). Rovněž v následujícím textu není zakotvena její působnost. Nehledě na tuto připomínku se navrhuje počet orgánů komory snížit. Např. funkci profesní komise by mohlo vykonávat prezidium.
K § 12:
V odstavci 4 písm. d) není jasné, co má obsahovat řád komory, když v části čtvrté, která upravuje řády komory, se počítá pouze s organizačním řádem, stavovským řádem a disciplinárním řádem.
K § 13:
V odstavci 3 se navrhuje stanovit funkční období pro činnost zastupitelstva přesnou lhůtou tak, že z věty druhé by mělo být vypuštěno slovo "nejvýše". Stejná připomínka se uplatňuje i k § 14 odst. 3, § 15 odst. 3, § 16 odst. 1 a § 17 odst. 3.
K § 15:
Pokud jde o znění odstavce 2, viz obecná připomínka k postavení a oprávnění dozorčího orgánu.
K § 16:
Pokud jde o znění odstavců 2 a 3, viz obecná připomínka k postavení a oprávnění dozorčího orgánu.
K § 18:
V odstavci 2 se navrhuje stanovit počet členů čestné rady jednoznačně bez použití slova "nejméně". Dále není jasné, proč členů čestné rady má být přes dvacet, když podle odstavce 3 postačí k platnému usnesení pouze tři hlasy.
K § 20:
Vzhledem k tomu, že v odstavci 2 jsou přímo zakotveny povinnosti členů komory, není jasné, proč by měl být vydáván stavovský řád, který má podle navrhované dikce obsahovat povinnosti stejné. Ustanovení je třeba přehodnotit.
K § 21 až 26:
Podle navrhované právní úpravy se zavádí jakási obdoba jednotlivých stadií trestního řízení a odkazuje se též na použití trestního řádu, což je nepřípustné. Trestní řád je určen pouze pro řízení ve věcech trestních. S ohledem na charakter daného disciplinárního řízení není použití trestního řádu v daném případě ani vhodné a přiměřené. Zavádí se i neopravitelná sankce (zostření disciplinárního opatření jeho zveřejněním) na způsob veřejné důtky, která by v našem právním řádu neměla mít místa. Text je nepřehledný. Je nezbytné uvedenou pasáž návrhu zákona celkově zjednodušit a upravit ji obdobně, jako je tomu v již přijatých zákonech ČNR o zřízení profesních komor. Podrobnosti lze pak upravit v disciplinárním řádu.
K § 27:
Nadpis daného ustanovení neodpovídá jeho obsahu. Slova "orgány státní správy" by měla být nahrazena slovy "státní orgány". V ostatním viz obecné připomínky k postavení a oprávněním dozorčího orgánu a k založenému zmocnění pro "příslušné" orgány státní správy.
K § 28:
Upozorňuje se, že odstavec 1 je duplicitní s ustanovením § 27 odst. 1 a že v textu chybí lhůta, do kdy od účinnosti zákona je nutno svolat valnou hromadu.